Kubernetes na vrabce

Klient chtěl Kubernetes. Ptal jsem se proč.

“Protože to používají všude.” Jenže “všude” v jeho případě znamenalo jednu aplikaci, dva vývojáře a pár desítek uživatelů denně.

Kubernetes na tohle je kanón na vrabce. Naučit se ho, provozovat ho a udržet ho v bezpečném stavu stojí čas a peníze, které se u projektu tohohle rozsahu nikdy nevrátí. Docker container spolu s jednoduchým docker-compose zvládne to samé s desetinovou režií - a hlavně tomu rozumí i jeden člověk, ne celý tým.

Občas si klienti myslí, že řešením je odlehčená verze - k3s nebo microk8s. Jenže to je pořád Kubernetes. Jak přibývají služby a lidé, kteří k tomu potřebují přístup, komplexita se nabaluje stejně jako u plné verze - jen o to nenápadněji, protože to na začátku vypadalo jednoduše.

Kubernetes dává smysl tam, kde ho firemní prostředí opravdu potřebuje - víc týmů, víc prostředí, jasně oddělená oprávnění, kdo smí co nasadit a kam. Docker sám o sobě se tohle řídí špatně - RBAC v něm prakticky neexistuje, a v momentě, kdy potřebujete auditovat, kdo měl přístup k čemu, narazíte na strop.

Takže než sáhnete po Kubernetes, protože “to používají všude”, zeptejte se, kolik lidí a služeb u vás skutečně potřebuje tu vrstvu řízení oprávnění navíc. Často je odpověď: nikdo, a Docker vám bude stačit roky.

Podobné rozhodování - kdy sáhnout po jednodušším nástroji a kdy ne - rozepisuju v newsletteru “Sám sobě ajťákem”. Chodí zhruba jednou měsíčně, žádné výplňové e-maily. martinkonicek.eu/newsletter/