Claude, autorská práva a otevřené modely

Četl jsem si v Kindlu Cashvertising. Zvýraznil jsem si pár pasáží, hodil je do Claude a poprosil, ať mi je zformátuje do přehledných poznámek.

Odmítl. Text je prý autorsky chráněný.

Model, který se natrénoval na půlce internetu - často bez souhlasu autorů - mi teď kázal o autorských právech nad mými vlastními zvýrazněnými větami z knihy, kterou jsem si legálně koupil.

Hodil jsem to samé do Groq Compound. Bez řečí to zpracoval za pár vteřin.

Není to náhoda. WSJ tenhle týden psal o tom, jak firmy hromadně opouštějí drahé uzavřené modely (Claude, GPT) ve prospěch levnějších open-weight alternativ. Loajalita k jednomu poskytovateli AI je nulová - a je to tak správně. Proč platit za model, který vám nejen kecá do práce, ale ještě si účtuje stovky korun za hodinu provozu, když existuje varianta, kde máte plnou kontrolu nad výstupem i cenou.

V newsletteru “Sám sobě ajťákem” jsem tenhle příběh rozepsal do širšího kontextu - co přesně je open-weight model, proč se u menších projektů dá dostat z tisíců korun měsíčně na stokoruny, a proč tenhle trend hraje ve prospěch firem, ne poskytovatelů. martinkonicek.eu/newsletter/