Dřív jsem svoje okolí ani moc nesledoval, byl jsem zahleděný do sebe, a jel jsem podle pravidla „podle sebe soudím tebe“, navíc dřív jsem byl také mladší 😊 Čím víc jsem starší, tím víc sleduji, jak je normální a běžné žít extrémně ve své komfortní zóně, až mě to šokuje.

Komfort za každou cenu

Když se podívám na lidi, s kterýma jsem třeba chodil na školu, nebo na lidi, kteří pracovali ve firmě, kde jsem dělal (ovšem zpravidla ne-IT), tak je člověk najde za deset, dvacet let na stejném místě, často bydlí ve stejném bytě, pracují ve stejné práci, na stejné pozici, a v tom bytě kde bydlí mají stejný nábytek, až mě to překvapuje.

Tím nechci říct, že by ti lidé byly líní, oni často třeba i hodně pracují, jak v práci, tak doma, prostě furt něco dělají, ale když jde o změnu v jejich životě, jako by se zastavil čas, a vše bylo rovnou na desetiletí.

Pro firmy je tohle zabijácké

Pamatuji se, jak jsem těsně po škole (to je před dvaceti lety) nastoupil do firmy, a provedl jsem tam projekt vylepšení webových stránek, celé jsme to překopali. Nyní je to něco málo přes dvacet let, firma byla prodána, je v takovém trošku „zombie“ stavu, a budete se divit, web má furt stejný.

Pokud si postavíte na „běžných komfortních lidech“ firmu, ona prostě zemře, ne hned, ale časem. Vidíme to na státu, kde se učí skoro podle osnov Marie Terezie, a ne, nefunguje to.

Já se spíš brzdím

Přestože mám mnoho taky mnoho horších vlastností, komfort to prostě není, rád rozbořím staré pořádky, a kopnu do věcí, které jedou z prosté setrvačnosti. Přiznám se, že jsem zjistil, že u něčeho nějaký čas vydržet je užitečné, tak se občas prostě „držím“ abych neničil věci, co fungují vlastně dobře.

Občas je strašně fajn, u něčeho vydržet, to v každém případě, ale je rozdíl, jestli to člověk dělá s jistým kalkulem (ano, spočetl jsem si, že se to vyplatí), nebo to dělá z prosté pohodlnosti (ne, nevyplatí se to, ale jsem líný to změnit).

Navíc, pokud člověk věci mění, je potřeba zachovat směr, to je neměnit vše chaoticky, ale vytyčit si směr změn, kterými se chci ubírat.

I ajťáci jsou líní

I v IT narážím na spoustu lidí, kteří prostě „zaspali“. Stále jedou na technologiích jako je LAMP (Linux, Apache, PHP, MySQL), které byly v kurzu před dvaceti lety, stále všude rvou relační databáze a Linux, i když doba už pokročila, ať už směrem ke cloud native, tak směrem k NoSQL databázím a vůbec jiným systémem s práci k daty (změnila se ekonomika dat, dneska jsou úložiště levná, a výpočetní výkon drahý, před desítkami let to bylo přesně naopak).

A co mě stále překvapuje je to, jak je to vlastně časté, i v tom IT. Když sám uvažuji, jestli bych si takového člověka zaplatil, spíše mě napadá, že vlastně ne, ale na druhou stranu, spousta firem tam vidí úspory, ať už mzdových nákladů, tak nákladů na infrastrukturu.

Osobně jsem spíše člověk, který jde z dobou, a levné to není, to říkám na rovinu, na druhou stranu firmy co si mě zaplatí si můžou být jisti, že tam ještě za dvacet let nebudou oprašovat pavučiny, a to podle mě stojí za to.