Celý internet je plný stížnostmi lidí, práce na prd, život na prd, vše špatné. Já, když jsem vyrůstal v rodině, nebylo to jiné – až dospěješ, zjistíš, jak je život těžký, jo aha. Asi jsem divný, ale já jsem se s tím nikdy nesmířil.

První setkání s angličtinou

Na škole mi vždy říkali, že jsem blbý na angličtinu, že na to prostě nemám buňky, pokud byl někdo na základce i střední suverénně nejhorší z angličtiny, byl jsem to já. Jenomže tu byl jeden malý problém, moje totální nedůvěra státu, prostě moje motivace byla vždy mít možnost se z této republiky odstěhovat, a to mě opravdu hnalo kupředu.

Nejdřív jsem si udělal roční jazykovku, a pak se vážně odstěhoval do Anglie, a i když to bylo zpočátku těžké, tak jsem se vážně naučil skvěle plynně. Dneska často mluvím líp anglicky než ti lidé, kteří se mi na škole smáli.

A ano, nemám na to fakt, jako vážně fakt buňky.

Práce z domova, můj vysněný sen

Často jsem býval v práci pasivní, líný, nic jsem neposouval, nijak extra se nevzdělával, jen jsem se to snažil „přežít“. V kanceláři jsem býval vysloveně nešťastný, kvalita života nula, po jízdě „emhádéčkem“ do práce a z práce, a práci pod nonstop dohledem na často ne moc dobrých židlích jsem opravdu spokojen nebyl.

Pak jsem sehnal práci, kde se dalo pracovat z domova, a zvolil jsem obdobný přístup, jenomže on moc nefungoval, šéfovi se to moc nelíbilo, a nade mnou se začal hýbat Damoklův meč. Bylo to ještě před covidem, takže pracovních nabídek z domova bylo ještě tragičtěji méně než dnes, kdy se od toho firmy snaží upouštět.

Pochopil jsem, že pro práci z domova, jež rapidně zvyšuje kvalitu mého života, se musím „set sakra“ snažit. Najednou to šlo, začal jsem se pravidelně vzdělávat, táhnout projekty, a začal jsem být proaktivní, prostě zaměstnanec, kterého firmy jako vážně chtějí, a najednou jsem viděl, že mi ta námaha „navíc“ za to stojí.

Najednou se stalo to, že jsem na pracovním trhu byl docela „trefa“, a tak jsem se dostal na lepší podmínky, a to mě vlastně motivuje dodnes na sobě makat – chci lepší pracovní podmínky, a na rovinu, konkurence mezi kontraktory pracujícími z domova je docela tvrdá.

Motivace je základ

Myslím, že hodně věcí v životě je o motivaci, prostě o tom, co chceme, pak jde vše. Na co jsem přišel je, že je fajn od života očekávat hodně, a zároveň pochopit, že pak musím i hodně nabídnout. Pochopit, že když něco investuji, tak i něco budu mít. A ostatně, s kým byste radši dělali vy, s člověkem, který se spokojí s čímkoliv a za rohem (v tom lepším případě) bude věčně nadávat, nebo s člověkem, který je náročnější, ale je ochoten do věcí více investovat?