Mé začátky

Když jsem se téměř před dvaceti lety dostal do IT, byla to turbulentní doba, tehdy ještě plná menších firmiček. Jedno z mých prvních zaměstnání bylo ve firmě, která se zabývala VoIP a věřila, že je to budoucnost komunikací – to z daleka na mobilech ještě neexistovali neomezené tarify, dokonce můj první služební telefon byl tlačítkový.

Když jsem tehdy dorazil do první práce v Londýně, trošku jsem i bloudil, kdepak jízdní řády v mobilu či GPS, na to jste mohli z daleka zapomenout, vzdělávání vypadalo tehdy hodně jinak, lidé ještě četli knížky o IT, a první CBT (Computer Based Training) video kurzů se šířili po pirátských sítích jako stažená CD.

Jak asi chápete, v dnešní době bych se tím samým, co před dvaceti lety jednoduše neuživil. Jako samozřejmě do jisté míry by to šlo, podporoval bych Linux, psal skripty v PHP, a jistě i tací lidé v dnešní dynamické době mají místo, nicméně jejich příjmy zdaleka nejsou to, co by mohli být.

První zakrnění

Musím přiznat, že po bouřlivém načerpání informací o IT kolem mé dvacítky, jsem jednoduše později při přiblížení k třiceti letům začal stagnovat. Neustále jsem se cítil jako Linuxový admin, a nijak dál jsem se neposouval – má to tak asi většina lidí.

Jako, ne že bych se nikdy nenaučil nic nového, vždy někdo dorazil do práce a uvedl nás do nové technologie, kterou jsem se učil metodou pokus/omyl, ale nikdy to nebylo ono. Je to takové to, co slýcháváme běžně kolem nás – „já se přeci v práci učím furt, každý den je nějaká novinka“.

Jenomže tyto denní střípky, který posbírává v zaměstnání asi každý není až tak úplné vzdělávání, pokud chceme něco pochopit hlouběji, musí se na to o hodně jinak.

První vlaštovka

Pro mě moje „první vlaštovka“ nastala asi před pěti lety, kdy jsem začal studovat kurz o AWS kvůli práci. Byl obsáhlý, a ve firmě mi na něj včetně certifikace dali rok. Studoval jsem jej asi 30 minut denně každý den, a po roce jsem absolvoval certifikaci.

Co na tom bylo zajímavé bylo to, že jsem studoval každý den, pravidelně, a sám. Když jsem kurz dostudoval, hned jsem začal se studováním Pythonu, který mi samostudiem zabral dva roky. Najednou jsem zjistil, že si dokážu vzít „větší sousta“ a nastudovat si něco kompletně z nuly přes denní studium úplně v pohodě, a z každodenního studia se pro mě stala vlastně rutina.

Od roku 2018 jsem důkladně osvěžil především znalosti AWS, Pythonu, Javascriptu a Kubernetes. Najednou jsem se stal technikem, který nedělá se zastaralými technologiemi z doby dinosaurů, ale používá to nejnovější, a navíc to mám naučené nějakým uceleným způsobem – a věřte mi, například scoping proměnných v Pythonu se nikdo neučí metodou pokus/omyl.

Jak to dělám dnes?

V dnešní době mám seznam kurzů, které studuji v tabulce, a každý den si od každého kurzu udělám jednu lekci, celkem se jedná tak o hodinu studia a pět lekcí denně. Určitě to není nejrychlejší způsob, jak do sebe něco dostat, ale pro mě je mnohem vyšší prioritou, než rychlost, konzistence.

Například webový vývoj, který mě zajímá, tak do něj se teď dostávám přibližně už třetím rokem, a začíná mi to poměrně jít. Kubernetes dělám druhým rokem. A není to zdaleka jen teorie, svůj vlastní web jsem si kompletně od nuly naprogramoval sám, a vlastní Kubernetes cluster provozuji doma.

Co na tom všem bylo nejtěžší

Nejtěžší na tom všem je ta dlouhodobost, něco si nastudovat je často na rok, na dva a chce to každý den. Zpočátku jsem vůbec nedokázal myslet třeba v horizontu jednoho roku. Pokud jste zvyklí jít někam na týdenní školení, tak toto je úplně nový level. Z týdenního školení si většinou člověk vůbec nic neodnese, tak rychle jak se to naučil, tak rychle to zapomene.

Jakmile se ovšem něco učím rok, dva, tak se ty věci ukládají do dlouhodobé paměti, a nedej bože pokud to prakticky implementuji, pak jsou to znalosti na celý život.

Pro mě velkým překvapením také bylo, že k tomu vlastně nikoho nepotřebuji, stačí si zaplatit videokurz na Udemy za 10 euro nebo využít akademii Acloudguru, a člověk postupuje, pomalu, ale jistě.

Od doby, co jsem začal denně studovat jsem se toho naučil za pět let více než za předchozích patnáct let. A hlavně, díky té pravidelnosti mě to začalo bavit.